PROFIL

Klíčový není návrh, ale realizace

[5.5.2011] Studium architektury ukončil Miroslav Míka na Fakultě architektury ČVUT v Praze v roce 1987. Vystřídal zde několik ateliérů, které mu podle jeho slov pomohly k těm správným návykům v budoucí praxi, a z nichž těží dodnes. Během své dosavadní praxe získal za své realizace a projekty řadu ocenění.

Během studií Miroslava Míku ovlivnila a v mnohém inspirovala spolupráce se sociologem PhDr. Jiřím Musilem na výzkumu, provedeném na českých vysokých školách. Cílem bylo zjistit hodnotové preference ve vztahu k bydlení. „Závěry byly překvapivé a bylo by určitě zajímavé a přínosné zopakovat podobný průzkum dnes, po více než třiceti letech výrazných změn ve společnosti i samotném způsobu bydlení,“ dodává Miroslav Míka.

Po dokončení studií absolvent architektury nastoupil do mariánskolázeňské pobočky Keramoprojektu Praha u architekta Zdeňka Franty. V roce 1990 byly tzv. venkovské pobočky Keramoprojektu zrušeny a Miroslav Míka a jeho kolegové neměli příliš na výběr. Buď se odstěhovat za prací do většího města nebo zůstat v Mariánských Lázních a založit si vlastní soukromý ateliér.

Markant a získání klientů

Ateliér Markant vede Miroslav Míka dodnes spolu se svou manželkou, architektkou Ludmilou Míkovou. Podílel se i na založení Obce architektů v Mariánských Lázních. Zároveň je i členem České komory architektů a držitelem osvědčení znalec v oboru ekonomika a stavebnictví VUT Brno – Ústav soudního inženýrství.

V porevolučním období založení ateliéru znamenalo velký a nejistý krok do neznámého tvrdého konkurenčního prostředí. Miroslav Míka říká: „Objevily se nové možnosti, o kterých se do té doby architektům nesnilo. Zároveň museli změnit přístup k navrhování. Jednou z výrazných změn byla obměna klientely, museli překonat i jazykové bariéry.“ Klienty ateliéru Markant v té době totiž tvořili z jedné třetiny restituenti, z druhé třetiny soukromé firmy a organizace a vzhledem k tomu, že se jedná o pohraniční oblast, i Němci. V posledních letech „odpadli“ restituenti a celý ateliér musel naopak oprášit ruštinu.

Lázeňský host je kritériem

Oblast Mariánských Lázní a Karlových Varů je konzervativní prostředí se silnou ochranou památek, vnitřních lázeňských území a přírodních hodnot, což se odráží i v celém procesu navrhování, a architekta zavazuje. „Nerezignovali jsme na hledání funkčních řešení, které urbanisticky i architektonicky komunikují s okolím. Lázeňský host je hlavním kritériem. Nechce být šokován. K léčbě potřebuje harmonické prostředí. Kladně reaguje na každé potěšení z pobytu v rozlehlých parcích a romantickém interiéru města, z poslechu kolonádní hudby nebo z bezchybných služeb v typologicky pro něho upravených budovách,“ vysvětluje Miroslav Míka a dodává: „Na druhou stranu ale tlak investorů na romantické vyznění architektury vede k aditivnímu kopírování očekávaných vzorů.“

Svým zodpovědným přístupem k práci a okolí konkrétní stavby se podařilo ateliéru navodit dojem, že nově postavené budovy zde stojí od pradávna. Jako příklad lze uvést dostavbu historické klubovny Royal Golf Club. Silnou motivaci až zalíbení nachází architekt v náročných projektech, jako jsou řešení opuštěných staveb, areálů a obcí v pohraničí. Přeměna kasáren v Karlových Varech-Dvorech a ve Velké Hleďsebi-Klimentově již získává reálnou podobu. „V současnosti se snažíme v územních plánech okolních obcí navrhovat nové nosné funkční využití. Příkladem může být návrh nového lázeňského areálu v Chodové-Plané,“ říká Miroslav Míka.

1 BD Křižíkova, Mariánské Lázně
2 BD Třešňovka, Mariánské Lázně
3 Rekonstrukce náměstí, Chodová-Planá
4 Pavilon Alfred - Alexandra, Mariánské Lázně
5 Hotel Vítkova Hora v Karlových Varech

Pro baťůžkáře nebo pro hraběnky?

Z počátku devadesátých let Markant převážně rekonstruoval značně zchátralé objekty. Náplň práce sestávala z oprav desítek fasád s posunem oproti dochované barevnosti ve prospěch líbivého romantismu s užitím oblíbených detailů a dekorativního štuku. K procesu navrhování územního plánu Mariánských Lázní Miroslav Míka dodává: „Po bližším seznámení s reáliemi historického města jsme se odvážili formulovat nové principy pro další rozvoj a úpravy centrální části. Společně s ateliérem Uniart (ing. arch. Dalibor Urbanec a ing. Ivan Hložek) jsme představili rozvojovou studii, kterou se nám později podařilo převést do nového územního plánu města.“

Architektonická i urbanistická tvorba ateliéru se vztahuje především na regionální prostředí Karlovarského kraje a Plzeňska. Realizace stavby ve změněných nebo upravených urbanistických podmínkách přináší podle slov Miroslava Míky nové možnosti. Takový posun je však legislativně nesmírně zdlouhavý a vyžaduje velkou trpělivost na straně investorů. Každou stavbu se ateliér snaží maximálně podřídit danému prostředí jak funkčně, tak esteticky. Pokud se v zadání objevuje konflikt, který nelze pomocí samotné stavby řešit, snaží se o změnu vnějších podmínek.

Na územním plánu města pracoval ateliér od roku 1997 až do roku 2003. S architektem Míkou se na něm spolupodíleli architekti D. Urbanec a I. Štros. Hlavním cílem bylo vyhodnotit polistopadové směřování města. V konceptu územního plánu a z oponentury excelentním urbanistou ing. arch. Karlem Majerem vykrystalizovaly dvě varianty. Extenzivní pro baťůžkáře a konzervativní pro hraběnky.

Projednávání plánu trvalo dlouhou dobu, veřejná diskuze o směřování města byla hektická a vyčerpávající. Kritika se vztahovala na omezení dopravy, zásah do parků, znovuotevření potoka, doplnění budov na „volné“ parcely a změnu ve struktuře vybavenosti. Po dlouhém vysvětlování přistoupili na změny zpočátku investoři, později veřejnost a v poslední řadě oficiální organizace. „Slova pěší zóna měla téměř sprostý význam. Dokud si zainteresované subjekty neuvědomily, že se pozvedne klidná atmosféra města, kterou lázeňští hosté vyhledávají,“ vzpomíná Miroslav Míka. Projekt se zpočátku potýkal s kritikou, jelikož se jednalo o celkem zásadní změny ve fungování i vzhledu cenného centra. Zatím bylo provedeno pouze šestnáct změn, nijak ale negativně neovlivnily ochranu životního prostředí, parků, pramenů, klidový režim a členění města na základní funkční plochy.

K celé situaci architekt Míka dodává: „Těší mne, když se urbanistické vize postupně mění za přispění dalších autorů v realitu.“

Tradiční tvarosloví, hmota a barevnost

Ateliér Markant projektoval také řadu rodinných domů po dalekosáhlých záplavách v povodí Moravy v roce 1997. Za své projekty získal druhé místo ceny Masarykovy Akademie umění. Prioritou jejich návrhu byla rychlost výstavby (3 měsíce i s povolením) a trvanlivost materiálů – beton a sendvičové prefabrikáty. Při návrhu byl zohledněn i směr proudění vody, aby v případě dalších záplav nebyly škody tak veliké.

Jedno z mnoha dalších ocenění Miroslav Míka získal i v rámci spolupráce s Vladimírem Tomanem a BPO Ostrov, kdy společně navrhli pro úřad Karlovarského kraje projekt přestavby bývalých vojenských kasáren na krajskou knihovnu.

Jedním z neobvyklých projektů ateliéru byl návrh stavby v karlovarském hotelu Bristol, jenž je typologicky i formálně šitý na míru klientele z arabského světa. V hotelu jsou modlitebna i oddělené balneoprovozy pro muže a ženy.

15 otázek pro Miroslava Míku

Kdyby existovala možnost, volil byste v příštím životě stejnou profesi?
Někdy bych raději měl místo ateliéru hračkárnu. Spokojený zákazník by se možná objevoval častěji a radost by mu nekazilo čekání na nabytí právní moci.

Čím jste chtěl být, když jste byl malý?
Cestovatelem. Když jsem se později dozvěděl, že téměř všechno bylo objeveno, rozhodl jsem se pro techniku.

Jak se díváte s dnešním odstupem na vaše první práce?
Jedna z prvních realizací byla dostavba Královského golfového klubu v Mariánských Lázních. Kdybychom v návrhu postupovali jinak, nepřekvapovalo by nás, že je hlavní budova považována za historickou. Možná bychom ale kvůli identifikaci s klubem zvolili stejný postup.

Kolik hodin denně trávíte v ateliéru? Pracujete o víkendech?
Pracovní čas dělím mezi dozory na stavbách, běhání po úřadech, obhajoby a prezentace projektů. Ateliér a tvorba jsou odměna. Víkendy se snažím věnovat rodině.

Bez jakého vybavení byste si nedovedl představit svou práci?
Tužka, papír, fixy. Sednout k počítači bez skicy alespoň základního konceptu neumím. Z programů nejčastěji pracujeme s ArchiCADem. A bez fotoaparátu a telefonu se vlastně nehnu ani na krok.

Jaký je váš oblíbený architekt?
Moje manželka. Většinu projektů jsme dělali společně. Z našich „klasiků“ pak všichni ti, kterým se podařilo osobitě vytvářet prostředí v kontextu místa. Například Kotěra, Jurkovič, Chochol, Janák, Plečnik, Gočár, Karfík... Ze současných Lábus, Pleskot, Šrámková, Milunič... Za popularizaci si zaslouží obdiv David Vávra.

Jakou stavbu nejvíce obdivujete?
Nejvíce asi neumím. Líbí se mi nadčasový Hubáčkův Ještěd, Kotěrův pohádkový Národní dům v Prostějově nebo Kotíkova ladná dostavba bloku budovy Generali.

Myslíte si, že výše vašich honorářů odpovídá úrovni a rozsahu vaší práce?
V podstatě ano. Často se ale nedá čas ani pracnost odhadnout.

Z jaké zkušenosti jste se nejvíce poučil?
Při práci v regionu se setkáváme se širokou paletou zakázek, kdy každá může být novou zkušeností. Největší školou bylo převzetí rozpadajícího se ateliéru v době společenského chaosu.

Váš největší úspěch?
Že jsem po 21 letech vedení ateliéru v regionálních podmínkách neskončil na psychiatrii.

Váš největší neúspěch?
V ateliéru nedokážeme dlouhodobě udržet mladé talentované projektanty. Po získání praxe a potřebných dovedností většinou odcházejí.

Co chybí českým architektům, aby konkurovali těm světovým?
Partner s vizí na straně investorů. Lepší komunikace s úřady a dotčenými účastníky schvalovacích řízení.

Máte nějaký nesplněný sen ve smyslu, že byste chtěl projektovat určitou stavbu nebo navrhnout interiér či nějaký výrobek?
Projekt není cílem našeho snažení. V šuplíku máme řadu různých typologických druhů. Rádi bychom realizovali některou ze školských staveb např. základní školu nebo mateřskou školku.

Existuje ve vaší kariéře nějaký významný mezník nebo osobnost, jež vás ovlivnily?
Příchod do Mariánských Lázní. Markant jsem zakládal před dvaceti lety s Martinem Pospíšilem a Marianem Bokrem. Velký vliv na utváření systému hodnot mělo pravidelné setkávání místní skupiny architektů počátkem 90. let.

Kdyby vám měla zlatá rybka splnit tři přání, jaká by to byla?
Přál bych si lepší komunikaci se všemi účastníky v průběhu výstavby, větší úctu k cizí práci a toleranci k jiným názorům a řešením.