FOKUS

Normy nebo normalizace

[25.6.2008] První střet s normami jsem zažil jako student Fakulty strojní ČVUT, když jsem odevzdával výkres převodovky, základní úkol prvního semestru. Odborný asistent mi jej začerveněný vrátil, neboť prý neodpovídal technickým normám. Když jsem přepracovaný výkres odevzdával, přebíral jej zastupující pedagog. Opět mi jej vrátil. Začerveněný nejen v místech, která předtím „prošla“, ale i tam, kde jsem provedl opravy přesně podle předchozích instrukcí. Neodpovídal totiž normám...

Co norma je a k čemu je dobrá? Nabízí se ocitovat vysvětlení, jež je uvedeno na internetových stránkách Českého normalizačního institutu: „ ...Technické normy jsou dokumentované dohody, které pro všeobecné a opakované použití poskytují pravidla, směrnice, pokyny nebo charakteristiky činností nebo jejich výsledků, které zajišťují, aby materiály, výrobky, postupy a služby vyhovovaly danému účelu“. A dále, že „v dnešní společnosti jsou technické normy kvalifikovaná doporučení, nikoli příkazy. Jejich používání je dobrovolné, avšak všestranně výhodné“. Chybí mi tam ještě „pravidla oboustranně/ všestranně a jednoznačně pochopitelná“ a pak bych mluvil o východisku, které by mělo být u zrodu každé normy. Jakási ústava, z níž vycházejí zákony. Je to opravdu tak? Anebo spíš je vůbec možné, aby to tak bylo?

Jak je to s informačním modelem?

Dokumentaci stavby definuje Vyhláška 499 Sb. ze dne 10. listopadu 2006. Ta pracuje s termíny technické zprávy a výkresy. To, jak mají vypadat tyto výkresy, sdělují technické normy. Všichni klíčoví výrobci CAD programů pro navrhování a konstruování staveb (Autodesk, Bentley, Graphisoft, Nemetschek) pracují s termínem informační model budovy nebo virtuální budova. Označují tak technologii, se kterou pracují jejich systémy. Takový systém samozřejmě umí vyprodukovat výkres. Jeho zásadním přínosem však je, že nabízí mnohem sofistikovanější dokumentaci stavby – virtuální budovu. To je unikátní databáze (každá informace existuje pouze na jednom místě) všech informací o budově, ze které se (i) odvozují výkresy. K datům může (podle definovatelných přístupových práv) každý, kdo se na projektu podílí. Na základě virtuální budovy už byla řada projektů realizována, přínosy ve snížení času, chybovosti, testování jsou zdokumentovány. To, že takový postup žádná technická norma nereflektuje, je přirozené. Zatím se nejedná o dostatečně několikrát opakovanou činnost. Naopak materiál charakteru normy Standardy výkonů, dokumentace a oceňování architektů, inženýrů a techniků činných ve výstavbě se informačního modelu dotýká, když výslovně nedovoluje předat zdrojová data dokumentace z důvodů zamezení možnosti zneužití dokumentace a z důvodů bezpečnosti provádění stavby a odpovědnosti autorizované osoby.

Požadavky na datové formáty

Každá činnost se dá vykonávat různým způsobem za použití různých nástrojů. Pochopitelným snem každého dodavatele nástroje je, aby právě ten jeho a práce s ním byly stanoveny jako norma. Nejinak je tomu mezi vývojáři softwaru. Stále se těším na okamžik, kdy narazím na výběrové řízení státní zakázky, kde bude zásadním předpokladem pro její získání odevzdat projekt ve formátu .pln. Mimochodem každý datový formát již normou je, definuje, jakým způsobem je v počítači zapsán dokument, například výkres.

Datové formáty lze rozdělit do dvou skupin. Ty, které byly vytvořeny konkrétním výrobcem pro zápis dokumentů v jeho aplikaci a mají vesměs neveřejnou strukturu, a ty, které byly vytvořeny s cílem stát se veřejné. Ty jsou většinou vyvíjeny sdruženími více rozdílných subjektů.

Výhodou prvních je, že jejich vývoj je snazší. Vyvíjí je zpravidla jeden subjekt, který nemusí s nikým diskutovat, jak má formát vypadat. Ačkoli nesplňují základní požadavek na normu (všestranně výhodný a srozumitelný), přesto, protlačeny silou výrobce, často vnímány jako norma jsou (například DWG). Druhá skupina vzniká mnohem bolestněji. Jejich struktura se rodí během (více nebo méně) demokratických diskusí. Ale právě proto mohou být stanoveny za technickou normu (např. IFC).

Jsou lidé, kteří normy spojují s normalizací, a zjednodušuje jim to život. Jsou lidé, kteří normy spojují s normalizací, a ježí se jim chlupy po celém těle. Jsou lidé, kteří vnímají normy jako technickou pomůcku, a nic víc.

Výhodou našeho svobodného prostředí je, že související otázky typu, zda „brání neexistence normy popisující činnost jejímu provádění“ nebo „lze doporučení vzniklé v nějakém kontextu aplikovat i v kontextu zcela jiném“, si může každý zodpovědět podle svého naturelu. Stejně tak si podle reakce na ně můžeme vybrat svoje spolupracovníky a obchodní partnery.