FOKUS

Zaměřeno na stavební školy

[18.9.2007] Během svého působení v Cegra jsem byl mnohokrát tázán, jakým způsobem naše společnost podporuje školy a studenty s dovětkem, zda dodáváme software zdarma. Také jsem kdysi zaslechl názor, že bychom měli platit pedagogy, kteří ArchiCAD učí. Oba tyto impulsy evokují dojem jako by školství, tedy přesněji výuka CAD technologií, stála a padala se softwarem „zadarmo“.

Výuka projektování na počítači trpěla v minulosti tím, že CAD technologie předběhly dobu (ať už za zkratkou CAD vidíme její původní význam Computer Aided Design – podpora navrhování nebo Computer Aided Drafting – kreslení na počítači). Nikdo je neuměl zařadit do systému výuky. Takže celkem pochopitelně dostali „pécéčka s CADem“ na stůl matematici či statici jako lidé, kteří umí zacházet s počítačem. Jejich cílem bylo učit budoucí projektanty projektovat. Tato situace vytvořila systém, kdy výuka se zaměřuje spíše na samotný počítač než na způsob práce za pomoci počítače. 

Za přibližně patnáct let, kdy byla výuka projektování na počítači postupně zaváděna do osnov, se leccos vyvinulo. Nejzásadnější změnou je přesun počítačů z rukou „počítačových expertů“ do výuky designu a projektování. Byly zavedeny předměty jako CAD1 a CAD2 nebo přímo projektování na počítači. Vznikla jakási hierarchie, 2D rýsování je vyučováno jako předstupeň ke 3D modelování. V rámci profesní počítačové výuky se vesměs učí konkrétní aplikace. Zásadní problém přetrvává, CAD má před školou značný náskok. 

Škola připravuje studenty na to, co bude, ne co je nyní. Výuka konkrétní aplikace v rámci předmětu CAD na střední škole je pochopitelná, na škole vysoké už tolik ne. Vysokoškolský CAD by neměl učit, jak se udělá čára v jedné konkrétní aplikaci, to se může změnit velmi rychle a navíc je to obsaženo v manuálu. Měl by nabídnout představu o tom, jaké postupy práce počítačové programy nabízejí. 

Výuka by se měla zabývat technologiemi obecně, jejich přínosy i úskalími (rychlost zpracování změn – „rychlost“ ztráty dat; množství informací v počítačově zpracovaném projektu – datová kompatibilita a ochrana duševního vlastnictví atd.). Počítač je na úrovni tužky, je to „jen“ pracovní pomůcka, která určuje způsob práce. A stejně tak jako by každý měl vědět, na co je lepší tužka tvrdá, a kdy je lepší měkká, měl by současný projektant umět rozlišit, kdy je lepší počítačově 2D kreslit, kdy 3D modelovat a kdy „BIMovat“. 

Student by měl získat přehled o dostupných aplikacích a o tom, do které kategorie která aplikace patří. CAD je pro absolventa, budoucího výkonného architekta nebo projektanta, jeden z hlavních pracovních nástrojů. Jeho výběr a vyladění z velké míry ovlivňuje produktivitu práce či dokonce schopnost velké zakázky realizovat. 

Výpočetní technika je také možná tím největším nákladem. Pochopení faktu, že 2D CAD není předstupeň pro 3D, a to pro BIM, a že se jedná o postupy, které mají naprosto rozdílné využití stejně jako například krumpáč a bagr, může v praxi hodně ušetřit. Učitel CAD by měl „být v obraze“, ne „pouze“ specialistou na jednu aplikaci. Ideální stav je kdesi uprostřed mezi „počítačovým“ a „profesním“ učitelem. Projektování na počítači nemůže být vnímáno jako součást jiného předmětu, ale musí být samostatnou disciplínou.

Co se týká vysokoškoláka, znalost konkrétní aplikace se předpokládá. Využívá ji pro zpracování „profesních“ úloh a je jen v jeho zájmu, aby si zvolil nejvhodnější nástroj. Škola dává studentům konkrétní programy k dispozici ve formě školních licencí, ale nebrání studentovi, aby používal jakýkoli jiný svůj program. K nejpoužívanějším aplikacím škola „nabízí“ odborné konzultanty. Ti také učí aplikaci v rámci volitelného kurzu, jenž mohou využít studenti bez středoškolských CAD znalostí. Pakliže některý student tíhne třeba ke zpracování vizualizací, výuka by opět měla probíhat nad rámec standardního učebního plánu. Veškeré aktivity spojené s konkrétní aplikací vytvářejí pole působnosti pro jejich výrobce a dodavatele.

Tomáš Lejsek

ředitel CEGRA, externí vyučující

CAD na FA TU v Liberci

lejsek@cegra.cz