ROZHOVOR

Věřím v autentický zážitek. Jsem cestující podnikatel se základnou ve městě budoucnosti, v Los Angeles, živoucím organismu, který se zrychluje, otáčí, hýbe, zmenšuje se, kolabuje, absorbuje, je plné zvratů a skoků. Řada současných obyvatel je ve svých srdcích nomády, kteří nejsou svázáni s určitým místem nebo jedním způsobem životem. Nárůst imigrace, rozvodů, ekoturistiky a alternativních životních stylů, typických pro jižní kalifornii, volá po hybridním, krátkodobém způsobu bydlení.

Kdy se ve Vaší hlavě zrodila myšlenka mobilního bydlení?

Jako student Southern California Institute of Architecture (SCI-Arc) jsem vlastnila a provozovala vozík s párky v rohlíku, který mi pomáhal rozšířit mé vzdělání. Později jsem si uvědomila, že i můj otec vlastnil a provozoval stánek s hotdogy na Coney Island. Když jsem mu o tom později řekla, v té době mu bylo téměř osmdesát let, vedli jsme spolu živou konverzaci o výhodách a nevýhodách provozování mobilního podnikání: O kolik tak můžete být efektivnější a vnímavější k potřebám lidí. Je možné se sbalit a přesunout v několika minutách, oproti několika měsícům nebo letům u klasického obchodu. Je to jeden z důvodů, proč mě fascinuje podnikání a životní styl, který není ukotven a fixován na vlastnictví půdy.

Jaké byly počátky Vaší kariéry?

Po dokončení studia jsem se pohybovala po různých částech světa (jihovýchodní Asie, střední východ, Mexiko, východní a jižní Evropa). Učila jsem na několika amerických universitách. Prošla jsem praxí „na cestě“ jako architekt a učitel. To mi bylo umožněno díky novým technickým možnostem té doby od mobilních telefonů, přes notebooky až po internet.

Existuje něco, co Vás silně ovlivnilo?

Jeden z mých zážitků, který jsem měla ve Vietnamu, byl pro mne nezapomenutelný. Města jako Ho Chi Minh (Saigon) a Hanoi nabízí řadu dočasných zaměstnání a obydlí – vše je na kolech. Poznala jsem proměnlivost, pohyblivost lidí i informací, a pokračovala jsem na svém výzkumu architektury, která reaguje na proměnlivost ať již základními prostředky, jednoduchými dopravními prostředky, tak moderní technologií včetně počítačů a kinetiky.

Kdy vznikl Váš atelier?

Moje studio Office of Mobile Design bylo založeno v roce 1998 s přáním změnit konvenční pohled na architektonickou praxi a standardní konvenční stavby. Přála jsem si aby byl název provokativní. Vztahuje se ke všem oblastem mého zájmu, nomádským praktikám, mobilním strukturám a současné kultuře, která umožňuje rozvinutí nanotechnologií, komunikačních systémů a pružné ekonomiky.

Při založení své kanceláře jsem se chtěla věnovat těmto tématům. Chtěla jsem vědět, proč nejsou budovy flexibilnější a přizpůsobivější k životu, jaký žijeme nyní. A proč se stavební průmysl nevyvíjí rychle jako průmysl automobilový nebo počítačový.

Ve stejné době jsem obdržela grant od firmy Southern California Edison, adresován byl na výzkum mobilních učeben a zvýšení jejich energetické úspornosti. Při práci na této problematice se mi zrodila v hlavě myšlenka vytvoření domů za pomoci technologie používané pro tyto školy. A samozřejmě, vědoma si problémů stavebního průmyslu, myslela jsem si, že všechny otázky mohou být vyřešeny zajímavou cestou modulárních domů. Nebyl to tedy velký skok, ale logický krok, který propojil moje úvahy a svět prefabrikované architektury.

Bylo založení ateliéru jednoduché?

Dnes je problematika prefabrikace ve středu zájmu veřejnosti, ale v době kdy jsem začínala to nebyla zrovna myšlenka hlavního proudu, byla jsem rozhodně napřed. Učila jsem o této problematice, mluvila, vedla semináře, zkoumala a tlačila vývoj vpřed. Brzy jsem si uvědomila, že jako architekt jsem nebyla vyškolena přemýšlet o výrobním procesu. Byla jsem vyškolena přemýšlet o klientech, pozemku a rozpočtech. Začala jsem zjišťovat, že musím začít přemýšlet méně jako architekt a více jako produktový designér. Musela jsem se stát značkou.

Být první má však i svoje výhody. Tisk se velice zajímal o můj koncept, proto se o nás psalo na řadě míst. To pomáhalo rozšiřovat můj podnik a mojí značku. Vybudovali jsme webové stránky mnohem dříve, než to bylo běžné. Ty se pro mě staly neuvěřitelným marketingovým nástrojem. Najala jsem Tima Barnarda, čerstvého absolventa Art Center v Pasadeně a on začal živit kancelář nápadem vytvoření značky OMD.

Přemýšleli jsme o tom, jak by mohly být domy prodávány stejně jako produkty a jak by mohly být produkty v domě prodávány jako „lifestyle kit“ – stačila by jediná zastávka v obchodě OMD.

Jak se Váš atelier dostal k prefabrikovaným domům?

Začala jsem učit, vedla jsem vlastní ateliér. To se pro mě stalo příležitostí zkoumat modulární systémy v celém rozsahu. Lidé znali můj zájem o prefabrikovaný design a začali mi dávat staré přívěsy a bungalovy. Se svými studenty jsem je přestavovala. Studenti měli nápady, já měla nápady a všichni jsme se učili něčemu novému a společně jsme rostli. The Mobile Eco Lab byl v roce 1996 náš první projekt, byla to školní třída vybudovaná pro neziskovou organizaci v Hollywoodu. Také jsem začala kontaktovat různé výrobce. Snažila jsem se najít firmu, pro kterou by bylo zajímavé přeorientovat se na výrobu prefabrikovaných domů z lepších materiálů podle mých návrhů. Výrobci byli velmi vnímaví, ale pokládali mi otázky jako: „dobře, kolik jich objednáváte?“. Když jsem odpověděla, že jeden, řekli mi ať se vrátím až budu chtít sto.

Kdy tedy nastal zlom?

V roce 2001 jsem byla oslovena Allison Arieff, vydavatelkou časopisu Dwell, která ve stejném čase sdílela můj zájem v prefabrikovaném designu. Ve chvíli, kdy bych měla hotový návrh, byla ona připravená jej otisknout. Řekla jsem jí, že nemám momentálně nic vhodného, ale že mohu něco připravit přes víkend. Vzala jsem jeden nápad, se kterým jsem si již hrála ve třídě a rozšířila jsem jej. Představila jsem program bydlení a pojmenovala jej „Portable House“ (přenosný dům).

Poskytla jsem jej Allison a ona jej otiskla v dalším čísle časopisu Dwell. Pak začal telefon zvonit a lidé chtěli vědět, kde si tento dům mohou koupit. Byla jsem přesvědčena o úspěšnosti této myšlenky již předtím, ale toto mi ji potvrdilo.

Na základě mých dřívějších prací jsem se spojila s lokální firmou, která se zrovna chystala změnit výrobní plán. Spolupráce byla zahájena také díky tomu, že pracovali v průmyslu již přes 30 let, vlastník firmy měl zájem rozšířit své pole působnosti novým směrem a byl otevřený pro to, co jsme oba cítili jako zajímavou výzvu.

Byla Vaše spolupráce úspěšná?

Trvalo rok vybudovat spolupráci s touto firmou. Nyní spolupracujeme již šest let a toto spojení je klíčem k mé práci. Musela jsem pochopit design jako součást výrobního procesu. Ve chvíli, kdy jsem začala mluvit stejným jazykem jako stavitelé, začala jsem se teprve někam doopravdy posunovat.

Učili jsme se navzájem, já jsem pochopila více o jejich výrobním procesu a oni začali chápat, co bych já chtěla z tohoto procesu vytěžit. Představila jsem jim nový design s novou paletou materiálů, zatímco já jsem začínala chápat jejich konstrukční limity a jejich vlastní výrobní proces. Například jsem potřebovala znát délku, výšku a šířku největšího modulu, který je možný převážet po silnici. Také jsem se naučila jak vytvořit větší struktury sestavením a propojením modulů k sobě.

Jsou všechny vaše moduly stejné?

Vše co děláme, se odehrává pod křídly továrny. Každý projekt je uzpůsoben pro konkrétní pozemek a klienta. Mám v portfoliu devět individuálních domů ve velikostech od 720 do 4200 čtverečních stop a také školu. Nyní pracuji na svém prvním urbanistickém návrhu. V LA jsou nemovitosti značně ceněné. Nemohu na tyto stavby použít stejnou šablonu. Mají hodně společného, slunce, vítr, zemi, ale každý pozemek je jiný, má jinou orientaci, topografii, výšková a jiná omezení.

Také každý dům byl postaven pro jinou rodinu, a každý klient je jiný, má jiné požadavky od rozměrů po materiály povrchů.

Mají Vaše domy výhody, které lze vyčíslit?

Můžeme vzít jeden základní modul a uzpůsobit jej tak, aby budoucí obyvatelé domu dostali to, co potřebují. V tomto směru můžeme ovlivnit naše návrhy tak, aby byly efektivnější a dostupnější. Moje prefabrikované domy mají o 1/3 nižší pořizovací náklady než současná běžná architektura.

Kdo byl Vaším prvním zákazníkem?

Můj první klient viděl můj návrh v časopise Dwell, zavolal a chtěl vlastní dům. Tato budova je nyní umístěna přes ulici od mé kanceláře a slouží jako ukázkový dům. Velice se mi líbí myšlenka Charlese a Raye Eamesových, myšlenka poskytnutí dobrého designu masám. Počet lidí, kteří si skutečně mohou dovolit dům stavěný na míru je malý, pouhá 3% domů jsou navrhována architekty. Prefabrikace je jednou z cest jak zpřístupnit mojí práci širšímu publiku a dát lidem více na výběr. Moje služby jsou dostupnější, mohu nabídnout produkty, která jsou vyrobeny rychleji a zároveň lépe.

Na čem pracujete nyní?

Oblast, do které začínáme skutečně pronikat je školství. Nyní stavíme první ekologické prefabrikované školy v Lost Angeles.

Jednou z důležitých stránek mé práce je ochrana životního prostředí a ekologické materiály. Vyrostla jsem v malém městě v New Hampshiru, kde lidé vždy mluvili o alternativních zdrojích energie. Skvělým aspektem prefabrikovaného procesu je, že vyrábíme méně odpadu, používáme méně energie a můžeme si lépe vybrat materiály, které používáme.

Co plánujete do budoucna?

Ve svém dalším projektu bych se chtěla zapojit do otevření lifestylového obchodu zahrnujícího potraviny, oblečení, interiéry, domy a zahrady. Bude to místo nakupování pro lidi, kteří se zajímají o ekologicky šetrný městský životní styl. Je to něco, o čem jsem přemýšlela. Posun od myšlení o domě pouze jako o budově k uvažování o domě jako o součásti širší řady produktů a aktivit. Jsem opravdu ráda, že projekt zahrnuje i potraviny. Lidé si budou moci koupit biopotraviny a zároveň se dovědět jak byly vyrobeny, aby lépe pochopili spojení mezi jejich životem a životním prostředím.

Bude zde možné koupit vše, od talířů, přes jídlo a stůl až po OMD prefabrikované domy. Dům je produkt, který drží pohromadě řadu dalších produktů. Prototyp obchodu bude otevřen ve Venice a později přemýšlíme o otevření dalších poboček.

Co byste vzkázala začínajícím architektům?

Lidé často vidí jak neobvyklé je, že jsem zahájila tovární výrobu, a nepřipadá jim, že by to pro mne bylo obtížné. Architektura je velmi zajímavý obor, pokud s ní začínáte, musíte znát trochu z každého oboru, být schopní spolupracovat s celou řadou lidí. Spolupráce s továrnou toto samozřejmě ještě zkomplikovala. Moje práce vždy byla o tlačení věcí až na hranici možností. Hledáme lepší cesty k řešení problémů. Vyrostla jsem v pozdních 60’tých a raných 70’tých letech a bylo to vždy v mé krvi, přemýšlet, soutěžit se systémem, ne čekat, až to někdo udělá za mě. Lidské bytosti jsou velmi přizpůsobivé a stavby v poslední době zažili jen málo vylepšení. Věřím, že architekti mají odpovědnost pomoci lidem přemýšlet o tom, jaké žijí životy a o domech ve kterých žijí. Myslím, že pro každého kdo se dostane na tento svět, platí myšlenka, je jednoduché mluvit o hypotézách, ale ty se nestanou realitou, dokud skutečně nevejdete do prostoru.