ROZHOVOR

Urbanismus na orbitě

[15.6.2007] Michal Kutálek absolvoval FA ČVUT vloni, přesto patří k nemnoha českým architektům, o nichž se mluví i ve světě. Zabývá se progresivními metodami navrhování a možnostmi, jež přinese budoucnost. Jeho práce bodují v soutěžích a jsou prezentovány v zahraničních časopisech a publikacích. Nedávno se umístil jako první Čech v historii prestižní soutěže FEIDAD (Far Eastern International Digital Architectural Design Award) se svým projektem Next Level v první desítce, což potvrdilo jeho statut respektovaného futurologa architektury.

Architektura je poměrně konkrétním pojmem, každý mu ale dává jiné zabarvení a klade důraz na jiné aspekty. Jak ji vnímáš ty a co pro tebe znamená? 

Chápu architekturu jako komplexní obor s přesahem do dalších odvětví, ať už technologických, přírodovědných nebo třeba výtvarných. Nejzajímavější je jiskření mezi jednotlivými obory. 

Se svým projektem jsi se umístil mezi deseti finalisty soutěže FEIDAD. Můžeš ji ve stručnosti představit? 

Soutěž založili před sedmi lety na Taiwanu. Jejím hlavním posláním je podpora rozvíjející se digitální architektury. V minulosti ji vyhráli např. B. Franken, M. Goulthorpe (dECOi), F. Roche (R&Sie), letos A. Rahim (CAP). Soutěž je tříkolová a projekty hodnotí prostřednictvím webových stránek porotci z celého světa. Letos byla porota zvlášť zajímavá, sešli se v ní G. Lynn (FORM), M. Nowak, J. van Rijs (MVRDV), B. Sevaldson (OCEAN north) . . . 

Čím si myslíš, že jsi porotu zaujal? Co je hlavním motivem tvého projektu? Projekt, jež jsem nazval Next Level – orbitální urbanismus, který se bez nanotechnologií prostě neobejde (www.nextlevel.xf.cz) bere v potaz globální stav Země a zkoumá možnosti geostacionární dráhy jako dalšího vhodného teritoria pro osídlení. Je to potenciální sedmý kontinent. Četl jsem některá hodnocení porotců, ti oceňovali hlavně komplexnost a originalitu řešení. 

Tvé jméno je často skloňováno v souvislostech s blízkou budoucností. S nanotechnologiemi a dalšími progresivními přístupy jsi se seznámil v ateliéru Miloše Floriána nebo ses o ně zajímal dříve? Co tě na věcech, jež zatím nejsou běžnou součástí praxe, tolik přitahuje? Nezasvěcený člověk by mohl mít pocit, že jsou to „úlety“ typu Archigram*, na něž dnes hledíme s úsměvem na rtech jako na slepou vývojovou větev.  

Miloš Florián mě hodně ovlivnil, jsem mu vděčný, že mě v mých „úletech“ podporoval. Nedokážu si představit, že bych na ČVUT v nějakém jiném ateliéru mohl přijít s podobným zadáním. Zajímají mě neprobádané oblasti – krajní možnosti. Archigram určitě nebyl úplně slepou uličkou. Těžko by bez něj vznikl Centre Pompidou a další hi-tech stavby. Next Level je vize opřená o vědecké poznatky, které jsou v blízké budoucnosti více či méně aplikovatelné. 

Digitální architektura vyžaduje pokročilou znalost speciálních softwarů. Jaký používáš ty? V čem nejvíce limituje tvůj způsob práce? Používáš ještě papír a tužku? 

Používám běžný software, v případě náročnějších operací a úkolů vím, na koho se obrátit. V práci mě ani tak neomezuje software jako spíš názory klientů a samozřejmě rozpočet. Papír a tužku používám stále hodně, ať už pro pracovní skici nebo občasné kresby. 

Obligátní otázka. Co si myslíš o Kaplického Národní knihovně?

Doufám, že se na staveništi nikdo přivazovat nebude a rychle se postaví. A pokud bude, tak se postaví i přes to. 

Ptám se, protože jsi se zúčastnil obdobné soutěže – návrhu Muzea moderního umění ve Varšavě. V těsném sousedství stojí Palác vědy a kultury, který připomíná náš hotel Internacionál nebo Lomonosovovu univerzitu. Výsledkem tvého návrhu byl tvar, který připomíná vnitřnosti nějakého ohromného živočicha. Proč jsi dal přednost extravagantnímu řešení před klasičtějším? 

Projekt jsem z důvodu šílené polské byrokracie nakonec nemohl odevzdat. Pro koncept mého návrhu byla určující dominanta stalinistické věže sousední stavby. Pomyslné síly působící z této věže, která symbolizovala moc a stálý dohled Moskvy, desítky let ovlivňovaly a deformovaly svobodné projevy myšlení a kultury. Forma vychází ze základního kvádru, jež je pod vlivem této myšlenky zdeformován a narušen. Otvory v budově jsou jako jizvy, které pronikají hluboko do nitra. 

Cílem nebyla extravagance, ale sdělení, tzv. „mluvící architektura“. Není důležité, jestli je architektura osekaná nebo zakulacená. Důležitá je funkčnost, pocitovost, působení na člověka. Slovem extravagance označujeme věci, které nejsou úplně obvyklé v tuto chvíli, na tomto místě, protože lidé neměli čas si na danou věc zvyknout. Přijdou dnes Avignonské slečny ještě někomu extravagantní? Pokud „extravagantní“ vyjadřovací prostředky pomohou k dosažení požadovaného výsledku, tak mají opodstatnění. 

Vedle architektury se věnuješ také grafice, v soutěži Grafika roku jsi před dvěma lety získal hlavní studentskou cenu za Analog vs Digital II. Tvoje práce byly publikovány v časopisech i knihách, spolupracoval jsi s Milošem Floriánem na skriptech, máš za sebou několik výstav i realizací. Co považuješ za svůj dosavadní největší úspěch? 

Úspěch je, že můžu pracovat sám na sebe. Myslím si, že mi v tom hodně pomohly právě soutěže nebo to, že se občas někde něco otiskne. Pomáhá mi to při jednání s klienty. Měl jsem nějaké zakázky už během školy, takže jsem měl trochu předpřipravenou půdu. Ze soutěží si vážím výsledku z FEIDADu, ale také třeba čestného uznání z mezinárodní soutěže Glasshouse-Pilkington, které jsme se zúčastnili s Markem Růžičkou. 

Dvacet let není příliš dlouhá doba, myslím, že nebude zas takový posun. Na druhou stranu digitální přístup k navrhování podpořen CAD/ CAM technologiemi a vyspělou robotizací se budou daleko častěji uplatňovat ve stavebnictví. Free form objekty – domy budou daleko inteligentnější a přizpůsobivější ke svým obyvatelům i k okolí. Domy ale stále ještě nebudou umět růst samy podle svých genetických kódů . . .