NÁZORY

Barkow Leibinger: Z berlínského deníku

[17.1.2008] Americký architekt Frank Barkow založil svůj vlastní ateliér v roce 1993 v Berlíně. Na to, jak s odstupem doby hodnotí svou volbu pracovat v cizí zemi a jak vnímá rozdíly v možnostech uplatnění evropských a amerických architektů, jsme se jej zeptali u příležitosti jeho přednášky v Praze.

S partnerkou Regine se F. Barkow potkal na Graduate School of Design v Harvardu v roce 1989, kde spolupracovali na školních projektech. F. Barkow dva týdny po absolvování začal učit na Cornell University v Ithace ve státě New York. „Byla to skvělá příležitost ke zformování kritického základu naší budoucí práce. Byli jsme díky tomu finančně nezávislí a nemuseli jsme pracovat pro jinou kancelář,“ dodává.

Součástí působení na Cornell byla dvousemestrální výuka v univerzitním studiu Palazzo Massimo v Římě. To se později ukázalo jako klíčový moment pro jeho rozhodnutí přesídlit do Berlína. F. Barkow vzpomíná: „Díky podpoře legendárního Colina Rowea z Cornell University jsme se mohli věnovat studiu italské fašistické architektury 30. let a modernismu Domus 50. a 60. let. Ubránili jsme se pokušení pokračovat v akademické kariéře a soustředili se na začátek vlastní praxe.“

Na začátku 90. let si F. Barkow návrat a vlastní praxi v USA nedovedl představit. Nakonec se s Regine rozhodli pro Berlín, kde měli kontakty. V té době zde nefungoval systém otevřených soutěží. Po pádu berlínské zdi bylo město koláží nesourodých urbánních celků. „Byla to doba neuvěřitelně vzrušující a vše se zdálo být možné. Regine měla z dob studií před Harvardem apartmán v západním Berlíně naproti neslavně známému Café M, a tak jsme se měli kam nastěhovat. Žili jsme a pracovali v prostoru 50 m2, což byla více než výzva. Díky ní jsme však měli pevné místo, kde nastartovat svou praxi,“ vzpomíná F. Barkow. Zatímco si velké zahraniční hvězdy „rozdělovaly“ velké projekty v centru, oba architekti se soustředili na okraj města. Daleko od centra, od Potsdamer Platz a Friederichstrasse, objevili periferii, ne méně působivé místo pro práci architektů. Díky podpoře berlínského stavebního senátu získali první zakázky na renovaci průmyslových budov a panelové zástavby v části Marzahn, rozsáhlých obytných ploch východního Berlína opomíjených v debatách, týkajících se centra. To byla cesta, jak začít.

Díky těmto zakázkám byli pozváni ke dvěma soutěžím. První se týkala mateřské školky a centra mládeže v Berlíně - Pankow, koncipovaných a zkonstruovaných jako prefabrikovaný prototyp. Sociálně byl Pankow místem, kde si hrály a učily se dohromady vietnamské, turecké, německé a východoevropské děti. Druhá důležitá soutěž, kterou vyhráli v 90. letech, byla biosféra v Potsdam pro německou zahrádkářskou show. Jednalo se o velký veřejný areál postavený na místě bývalých sovětských kasáren. V polovině 90. let začali vedle vlastní projekční praxe ještě vyučovat na londýnské Architectural Association.

V dalších letech následovaly projekty zejména pro průmyslovou a komerční praxi v jižním Německu a nakonec i v zahraničí – v USA, Švýcarsku a nyní v Koreji. „Věřil jsem tehdy, jako věřím stále, že Evropa byl pro nás nejslibnější kurz. Zkušenosti se výrazně lišily od Spojených států, kde veřejné soutěže často selhávaly, účast na nich byla však příležitostí jak když nevyhrát a nezískat zakázku, tak alespoň získat pozornost veřejnosti,“ doplňuje F. Barkow.

Dalším faktorem v Evropě je podle jeho slov existence kulturního základu pro architekturu. To znamená, že architekti se jako profesionálové podílejí ve velkých a malých městech na vytváření širokého spektra děl na každé programové úrovni. „Ve Státech jsem měl pocit, že architektura je omezena na rodinné domy prominentů nebo kulturní monumenty, muzea a knihovny. Zbytek je většinou zajištěn developerem,“ upřesňuje F. Barkow.

Takováto ztráta „středního pole” znamená, že mladá kancelář se musí spokojit s malými projekty nebo prací v hierarchii velké projekce. Založení úspěšné mladé kanceláře žádá ve Spojených státech o deset let více času, než je tomu v Evropě. Zároveň však F. Barkow přiznává, že je optimistický. Mladé výzkumné týmy podporované akademickou sférou se začínají objevovat všude po Spojených státech – ne jen v New Yorku nebo Los Angeles – a nabízejí úžasné nové modely pro praxi.

Ilustrační foto: www.barkowleibinger.com
Vstupní objekt do areálu firmy Trumpf, Ditzingen