PROJEKT

Aatriový dům (Aatrial House, 2003-2006)

[14.7.2006] Historie atriových domů sahá před náš letopočet, až do období řeckého helénizmu. Atrium je tradičně pojímáno jako centrální prostor řeckého domu. Později se význam slova posunul, když se atriem označovaly prosklené dvorany. Robert Konieczny nazval jednu ze svých realizací Aatriový dům, kde zdvojení první hlásky naznačuje určité posunutí, nebo dokonce převrácení významu. Jeho atrium je totiž v důsledku specifických místních podmínek jaksi naruby. Návrh na Cenu Miese van der Rohe svědčí o tom, že ohlasy na negaci prastarého principu rozhodně negativní nejsou.

Trocha etymologie nikoho nezabije…

…ba naopak! Právě architekti, kteří hledají nejrůznější významy a ty pak zhmotňují ve svých projektech, by měli mít etymologický slovník vedle postele a denně si v něm před spaním číst.

Podívejme se nejdříve na vlastní slovo architektura: řecké slovo architekton vzniklo složením slov archos a tektein, a ustálilo se na významu vrchní stavitel. Archos přitom znamená vládce, šéfa, zavání určitou organizací, specializací, rozvrstvením. Není bez zajímavosti, že anarchie má stejný slovní kořen a původně znamená nepřítomnost vládce, tedy bezvládí. Architekta pak můžeme chápat jako toho, kdo vytvářením řádu vzoruje chaosu. Za domácí úkol si čtenáři zkusí rozebrat slovo anarchitektura. (Otrlejší si za odměnu můžou pošpásovat s punk-šuej).

Připomínáme, že předpony a-, an- mají význam negace (septický-aseptický, aerobní-anaerobní). Vybaveni znalostmi a citem snáze pochopíme, jak nejspíše název Konieczneho domu vznikl – důsledně by se dům měl jmenovat natriový, což však může být matoucí – jako by existovalo cosi, co se nazývá anatrium (1). Pravděpodobně proto zvítězila jazykově nesprávná, nicméně pochopitelnější varianta – aatriový dům.

Zpět k „an-atriu“

Hektarový pozemek u lesa, na němž měl vzniknout rodinný dům, má jednu zásadní slabinu – přístup z jihozápadního rohu. Přitom je všeobecně známo, že budovu je nejvhodnější umístit k severovýchodní hranici parcely a že jižní a západní fasády jsou z hlediska oslunění nejcennější. Z těchto výchozích podmínek tedy Robert Konieczny vycházel a nutno říci, že se s tímto klasicky paradoxním zadáním vypořádal se ctí – přístupovou cestu snížil pod úroveň terénu a vyústil ji v atriu. Do domu se tak vstupuje nikoliv zvenku, ale jaksi zevnitř. Tím také dochází k inverzní interpretaci atria, které původně bylo středem, kolem nějž se bydlení odehrává. Zde naopak vzniká atrium, od nějž se vše odvrací směrem ven.

Za povšimnutí stojí i paralela s renesančními paláci – například Palazzo Medici ve Florencii (1445-1460) nebo Palazzo Farnese v Římě (1515-1589) využívají také principu průjezdu do centrálního nádvoří, z nějž je pak budova přístupná.

Urbanistické pojetí a architektura

Vstupní brána je umístěna v nejvyšším místě parcely, která se mírně svažuje směrem k východu. Deset metrů široká přístupová cesta, která sleduje svažování terénu, je však snížena pod jeho úroveň, zatímco zahrada byla naopak mírně navýšena, takže se vznáší 2,5 metru nad okolním terénem. Teprve na této úrovni je pak usazena vlastní vila. Její hmota vychází z okolních stroze blokových domů, ovšem nezůstává u lapidárního tvaru. Principem přidávání a ubírání hmot je hmota domodelována k výsledné podobě.

Tento princip utváření hmoty je navíc podtržen i materiálovým pojetím. Stavba je pojata jako železobetonový monolit, a beton je také povrchovým materiálem transformovaného kvádru, zatímco přidané hmoty jsou obloženy tmavým ebenovým dřevem.