PROJEKT

Centrum ekologických aktivit města Olomouce

[15.4.2007] Výstavba „ekodomu“, nízkoenergetické budovy Sluňákov, jež byla dokončena počátkem tohoto roku, je dílčí součástí projektu Centra ekologických aktivit města Olomouce. Idea areálu se zrodila již v roce 1992, stavba byla započata až vloni.

Středisko ekologické výchovy bylo navrženo pro Magistrát města Olomouce jako součást projektu Sluňákov, areál ekologických aktivit – výukové biocentrum v Horce nad Moravou. Objekt využívající moderní alternativní zdroje energie bude sloužit vzdělávání školní mládeže v jednodenních a týdenních programech ekologické výchovy a pořádání odborných seminářů z ekologie, pedagogiky a příbuzných oblastí. Část budovy bude využita také jako turisticko-informační centrum o CHKO Litovelské Pomoraví a přírodě regionu Haná. Objekt bude umožňovati tzv. měkkou turistiku s environmentálně-vzdělávací náplní.

Dům je navržen jako obydlená terénní vlna. Jeho architektura se uplatňuje směrem na jih prosklenou fasádou s terasou a barevným mobilním stíněním, na východ a částečně na sever dvěma zářezy vstupů. Východní konec domu symbolicky vystupuje ze země a vystavuje se záři jihozápadního slunce. Od severu je objekt chráněn zemním valem, který plynule přechází na zelenou střechu objektu. Zatravněná plocha je významnou součástí urbanistického konceptu. Stezka, na kterou je návštěvník naveden v místě hlavního vstupu do objektu, vede přes „hřbet“ domu až na „hlavu“ vyhlídky, z níž se nabízí ojedinělý pohled na celý přírodní areál. Prostor, který je vymezen objektem a umělým valem před jižní fasádou, je koncipován jako pobytová zahrada. Výraz objektu je výsledkem procesu hledání nové formy ekologického domu, který se zapojuje do okolní přírody, využívá sluneční energii a chrání se pomocí zemního valu před nepřízní počasí. Počáteční forma byla inspirována tradičním venkovským stavením Hané, které je dlouhé horizontální,  přimknuté k zemi. Uspořádání vnitřních prostorů je jednoduché. Zakřivený tvar půdorysu navrženého domu je inspirován tvarem sluneční ekliptiky. Objekt je z poloviny jednopodlažní a z poloviny dvoupodlažní. Přízemí je z bezpečnostních důvodů vyzdviženo oproti okolí nad úroveň možných záplav. Jednopodlažní část je určena pro administrativu a veřejnost, dvoupodlažní pro přechodné ubytování a byt správce. Dispoziční řešení je řešeno s důrazem na flexibilitu. Páteří je hlavní chodba. Z ní jsou přístupné jak přirozeně osvětlené provozy při prosklené jižní fasádě (polyfunkční sál, jídelna, klubovny, ubytování, byt správce a administrativa), tak i obslužné místnosti při severní neosluněné straně (sociální zázemí, kuchyně, sklady, technické místnosti a kotelna). Použité materiály jsou vesměs tradiční a byly voleny s ohledem na ekologickou přijatelnost. Na fasádách se uplatňují dřevo, sklo, beton a kámen v gabionech. V interiéru jsou to převážně dřevo, sklo, cihelné stěny omítané nebo režné i z nepálených cihel. V technickém zázemí a mokrých provozech jsou na nosné konstrukce použity pálené cihly nebo železobeton. Železobetonové konstrukce byly použity jen v nezbytně nutné míře. Na podlahy jsou navrženy převážně dřevěné palubky, ve vlhkých a provozně náročných místnostech lité podlahy. Kromě pasivních energetických prvků domu (prosklená fasáda na jihu, zemní val od severu) jsou zásadní součástí objektu aktivní zařízení sloužící pro jeho dobré energetické zapojení do přírodního prostředí. Jsou to systém nuceného větrání s rekuperací sloužící i pro vytápění objektu, solární kolektory pro přípravu TUV a vytápění, zemní kolektory, jímání užitkové vody, úsporné osvětlení a celkový regulační systém budovy, který bude navíc využíván společně s ostatními zařízeními pro výukové a ukázkové účely. Konstrukčně je objekt rozdělen na dvě části – severní jednotrakt je železobetonová kombinovaná sloupová a stěnová konstrukce. Vyzdívky jsou z pálených a nepálených cihel. Jižní dvoutrakt s chodbou a hlavními pobytovými místnostmi má nosnou konstrukci z dřevěných lepených rámů.  

Důležitou podmínkou ovlivňující celkovou koncepci, vycházející z principů trvale udržitelné výstavby, je způsob provozování budovy. Zima je pro budovu nezátěžové období a předpokládá se spíše tlumený provoz. Léto je naopak období, kdy je kapacita objektu plně využívána. Důsledkem je stavební řešení, které zkracuje otopné období na čtyři zimní měsíce, kdy se navíc budova méně využívá. Zbytková potřeba tepla je zcela kryta s využitím obnovitelných zdrojů energie v kombinaci biomasa a solární energie.

Foto: (c) Andrea Lhotáková

Dispoziční uspořádání přízemí objektu 

(1 – správa, 2 – vstupní hala, 3 – přednáškový sál, 4 – jídelna, 5 – učebny, 6 – ubytování, 7 – byt správce, 8 – kuchyň, 9 – technologie)

Příčný řez dvoupodlažní částí objektu

Situace objektu střediska jako vstupní brány do CHKO Litovelské Pomoraví

Foto popisky - levý sloupec:
[ 1 ] Celkový pohled od jihovýchodu. Objekt je částečně dvoupodlažní, což se projevuje také z exteriéru v plynule narůstající výšce siluety jižní fasády
[ 2 ] Jižní průčelí bez aktivované protisluneční ochrany
[ 3 ] Aktivovaná protisluneční ochrana na jižním průčelí objektu
[ 4 ] Hlavní vstup do budovy je od příjezdové komunikace
[ 5 ] Pohled z interiéru přednáškového sálu
[ 6 ] Patro, kde je situována část ubytovací kapacity střediska   
[ 7 ] Interiér jídelny

STAVEBNĚ-ENERGETICKÁ KONCEPCE: Jan Tywoniak

název stavby	Centrum ekologických aktivit města Olomouce
místo stavby	Horka nad Moravou
investor	Statutární město Olomouc
autorství	ROMAN BRYCHTA, ADAM HALÍŘ, ONDŘEJ HOFMEISTER a PETR LEŠEK
spolupráce	KATEŘINA HORÁKOVÁ, KATARÍNA JÄGROVÁ a LENKA SLÍVOVÁ